Jak se mění významy pojmů.

Někdy jste ...a ani si toho nevšimnete. Jindy zase naopak si své existence všimnete až moc.


Ráno, když se probudíme, bývá mozek nejčipernější. Tedy když mu necháme chvilku, tak potom už jo. Naopak večer, když je už unavený, už to tak dobře nemyslí (asi proto dávají odjakživa hlavní zprávy a stupidní zábavu večer) a čím později, tím více nás to zahání do postele. Jenže den začíná ránem a třeba se, jako já, pozastavíte nad pojmem "sociální sítě", který vyřkne v nějaké souvislosti redaktor v rádiu. Večer by nás asi nenapadlo přemýšlet nad tím, co by tento pojem znamenal před 20-ti resp. před 40-ti lety. Zato ráno ano. Kdyby se tak stalo, tak bychom zjistili, že zatím co dnes tento pojem znamená elektronickou fikci přátelství, legální exhibicionismus a bezduché tlachání, tak před 20-ti lety by "sociální síť" vyjadřovala záchrannou síť pro pomoc potřebným spoluobčanům. A před 40-ti lety? To by také znamenalo pomoc potřebným, ale jen v zahraničí. V Československu, před převratem, nikdo sociální případ, pro jakoukoli záchrannou síť, nepředstavoval.

Přesně o tomhle, jak se mění významy pojmů, jsem přemýšlel jednoho rána, koncem minulého týdne, když tohle spojení zaslechl ráno v rádiu. A nejen o tom. 

Například v pátek vypustili média na občany celodenní akci "KLÍŠTĚ". Jednalo se o velmi hnusnou a zákeřnou manipulaci, která měla za úkol zvýšit zájem o očkování proti klíšťové encefalitidě. V předešlých letech tohle bububu dělali jakbysmet, ale jinak. Jen řekli, že klíšťat přibývá, co nám hrozí, že by se lidé měli očkovat a že zdravotní pojišťovna i něco zatáhne za nás (peníze pojišťovně zřejmě padají z Marsu). Tak to bylo ještě vloni. Moc to ale nezabíralo. To proto, že ti, co si váží svého zdraví, na podobné žvásty farmaceutických korporací, ventilované přes veřejnoprávní média, kašlali.

Minulý týden na to šli ale fikaněji:  Zase řekli to o těch klíšťatech a tak podobně, ale na konci zprávy lidem sdělili, že vakcína pro velký zájem v republice vůbec není. Ale hned dodali, že zase bude. Těžko říci, jestli tento starý židovský trik ještě na někoho zabere, ale i kdyby ne - dělat z lidí blbečky je opravdu hnusné. Znechucený touto veřejnoprávní podlostí, jsem si cestou domů na uklidnění koupil v trafice časopis Cykloturistika. Rád jezdím na kole, navíc se blíží dovolená a koneckonců důležité je, že tam je snad vyloučeno, aby ze mě dělali blbečka, tak jako Radiožurnál.

V sobotu jsem si časopis otevřel, vysypaly se na mě dva rakouské propagační materiály na cykloturistiku Dolními Rakousy. Pěkné. Asi mají nějaký podpůrný turistický fond. Škoda, že se u nás cykloturistika nepodporuje alespoň z poloviny tak jako třeba Babišova invazivní řepka. Odkládám reklamu na Rakousko a začínám prohlížet můj odpočinkový časopis. První dvoustrana - reklama na předplatné a obsah. Nuda, ale to bývá. Otáčím list a dozvídám se, co je to "mindfulness". Pro další svou existenci jistě nutně potřebuji vědět, co toto anglické spojení znamená a tak čtu: 

"Mindfulness - významný fenomén v současné západní psychologii a psychoterapii, který má doslova léčivé účinky. Odpojte hlavu, buďte teď a tady." Říkám si, že západ se skutečně chová, jako by na deset let odpojil mozek a že tento jejich fenomén jistě zkoušet nechci. Ani náhodou. Otáčím na další dvojstranu a vidím uměleckou A3 fotografii, na níž největší plochu zabírá vzorně zachemtrailsovaný obzor nad Bílými Karpaty. Časopis oddaluji od očí a nevěřím jim. To snad není možné - někteří už tu zaneřáděnou oblohu opravdu berou jako nádhernou a nedílnou součást přírody! Masakr.

Časopis mám sice v ruce teprve chvíli, ale účinek relaxu se zatím nedostavuje. Spíše naopak. Snad na další straně už začne to očekávané, nezávadné a odpočinkové čtení o cestování na kolech. Nacházím článek "Jak se zdraví cyklisti". Nadpis vypadá dobře. Pouštím se s chutí do něj, ale po pár přečtených větách jsem se dozvěděl, že jsem nevědomým vlastníkem nálepky "Nezodpovědný jedinec". Autorovi se podařilo mě přečíst na dálku a to v pouhých dvou větách: "...ti co mají helmu, ti pozdraví snad úplně vždycky. Možná ta helma nějak souvisí s pocitem sounáležitosti a odpovědnosti na cestách...".

Jsem zhrzen. Vždycky jsem se považoval za zodpovědného a teď toto. Nemáš přilbu - jsi nezodpovědný. Máš ji - jsi zodpovědný a jasně, že to nemá nic společného s podlehnutím masáži přilbové lobby.

Otáčím raději na další stránku a víte co je nového? Že vy nevíte co ještě nemáte a musíte to nutně mít? Speciální cyklistický zápisník za 20 liber. To ale není komerční zpráva a ani to není vtip. To je krátký článeček, který popisuje malý, tenký, linkovaný "speciální" sešitek pro cyklo-turistovy zápisky. Hleděl jsem jako blázen, co všechno se dá lidem nabídnout ke koupi ve světě, kde už máme úplně vše.

Otáčím dál a dozvídám se, že Praha zakáže provoz tzv. "pivních kol", čímž v tomto ohledu dostihne kvalit hlavního města Holandska. Řekl jsem si, že Arabi při pohledu na veselé pivní turisty zřejmě slintají, dělají loužičky a proto je třeba atrakci zakázat. Přeskakuji reklamy a jdu na článek z výletu dvou slečen po Alpách. Nebývá příliš zvykem, že se dvě slečny pustí samy do islámského Rakouska a mě nemůže nenapadnout, že jedna z nich asi hraje něco jiného, než slečnu. Otřepu se a přeskakuji. Možná to tak není, ale to opravdu nehodlám zkoumat.

Následuje rozhovor s cyklistickým párem za Slovenska. 35 let stará "Veve" a o dva roky starší "Maťo". Říkám si alespoň normální pár, to bude konečně něco k přečtení. Tihle dva cestují na kolech po celém světě, jenže po pár souvětích vyjde najevo, že jim je takhle bez dětí vlastně fajn. Sakriš, že by celý svět bez dětí bylo to nejlepší a my na to jen ještě nepřišli? Znechuceně časopis odkládám.

Musím říci, že nejen, že se můj plánovaný relax u cyklistického časopisu nedostavil, ale cítím se opravdu zle. Jediné, co lze hodnotit pozitivně bylo, že jsem na chvíli vytěsnil tu hnusnou páteční klíšťovou manipulaci. Vytahuju kolo a jedu na pivo. ...samozřejmě, že nezodpovědně. Jinak neumím.

Někdy není špatné změnit plány. Většinou jezdím na pivo večer, ale a takhle v poledne téměř nikdy. Samozřejmě nikdo známý. Jen pár zodpovědných cyklistů a nějaká rodinka na obědě. Popíjím pivo, nemám co dělat a tak poslouchám řeči kolem. Vím že se to nemá, ale co naděláte, když jsou tak hluční? U jednoho stolu začali vykládat o nějakém špionážním seriálu z prostředí CIA. Nic mi to neříkalo a tak jak jsem dopil, zeptal jsem jich o čem to mluvili. Znělo to dobře: "Berlínská mise". Rázem jsem měl plán na neděli. Stejně má pršet.

V neděli mě ani moc nepřekvapilo, že bylo venku hnusně. To jsem čekal. Zato mě dost rozladilo, že média vytěsnila Den matek. Že by už neexistoval? Že by Den matek měl být nahrazen Dnem rodiče č.1 až č.74? Nevím, ale kašlu jim na to. Matky existují. S tím nehnou. A zaslouží si rozhodně více, než jen jeden den zarputilého mediálního ticha.

Přes sobotu jsem si zjistil, že ta "Berlínská mise" má tři série, po zhruba deseti dílech a že je z produkce HBO z roku 2016. Říkám si, že to je fajn, že to aspoň nebude tak zhovadilá prasárna, jako kdyby to dělali na Netflixu a celkem jsem se na ty agenty síájéj, šifry a tajné schránky těšil. Jenže...

...jenže konec tohohle týdne se fakt nevydařil. Po dvou dílech mi bylo jasné, že špionážní děj je tam jen jako apendix k tomu hlavnímu, což byly davy homosexuálů a transgender, feministky, šéfovští muži, kteří neuznávají genialitu žen, nesměla chybět neuvěřitelně moudrá a čestná černá šéfová. Dále účinkovali bílí obtloustlí manželé, spící se svými sekretářkami, jak bota černí chlapi jak hory, kteří jsou věrní svým milovaným bílým manželkám, berlínská muslimka, asi osvobozená od islámu a si užívající si své nymfomanie, bary a hospody plné LGBT perverze, pilně se v soukromém bytě učící přivandrovalí Arabové a imám, hlásající v berlínské mešitě pravdu, lásku a mír, podobně Flaška Havlů v roce '89. Chyběly jen lesbický sex, homosexuální láska k adoptovaným dětem a týrání dětí odpornými heterosexuálními páry. Nelze ovšem vyloučit, že to nebylo někde dalších dílech. No prostě na první pohled úplně typický napínavý, špionážní seriál z prostředí CIA.

Pochopil jsem, tato směs NGO sci-fi a perverze z dílny HBO mě nijak neosvěží, ale naopak mě zabije. Vzal jsem tužku, křížovku, pustil Vivaldiho a u horkého čaje čekal, až tento příšerný 19. týden roku 2019, definitivně skončí.

Dan Niel