Co tě nezabije to tě posílí.

12.07.2018 08:07

Jak jsme si už popsali v článku o stárnutí, rozhodující je pro tělo signalizace nikoliv přímý efekt akcí. V článku o stárnutí jsme zmínili případ cvičení, kalorické restrikce a chladu. Celá řada impulsů, které jsou v přílišné dávce negativní, fungují v malé jako důležitý pozitivní signál, Společný název pro tento efekt je hormetický efekt, horméza.

Horméza neboli hormetický efekt, je termín pro dlouhodobě příznivou reakci organizmu na jinak stresový impuls. Výskyt jevu závisí na druhu, dávce a frekvenci vystavení stresového impulsu. Pozitivní efekt je založen na tom, že tělo dostane signál, a adaptuje se na novou situaci, superkompenzuje. Překročení optimální dávky, jak intenzitou, tak frekvencí (to pokud se nestačil organizmus regenerovat) má naopak negativní následky. Aplikace velmi závisí na dávce, frekvenci a individuální kondici adresáta. Některé příklady a obecný mechanizmus bývají kontroverzní z mnoha příčin.

 

Konkrétní případy, hormetického efektu

Uvádíme zdaleka neúplný výčet podnětů,, kde byl pozorován nebo dokázán hormetický efekt:

Cvičení, tepelný šok, chlad, UV záření (slunce opalování), krátkodobý půst, jedy, fytotoxiny/fytoalexiny (ovoce a zelenina), krátkodobý nedostatek kyslíku hypoxie, radiace (radioaktivní ionizující záření), psychologický stres (krátkodobý), dětské nemoci, akupunktura (zde budou i jiné významné efekty), homeopatika (zde také budou i jiné významné efekty), prach

a další...

Znázornění funkce graf dvoufázového efektu

Hormetický efekt, průběh v závislosti na dávce, graf

Graf znázorňuje, průběh reakce na impuls. Na horizontální ose je intenzita impulsu na vertikální je míra přínosu pro organizmus. Čárkované křivky jsou očekávaný posun reakce na opakované impulsy po adaptaci. Znázorňují pozitivní posun v odolnosti vyvolaný adaptací. Propad křivky do negativního pásma znázorňuje překročení přínosné dávky a celkový negativní dopad impulsu. Vrchol křivky je v místě největšího přínosu hormetického efektu. Stoupající část křivky je oblast, kde je zatím míra impulsu nedostatečná. Klesající část od vrcholu až do nuly je oblast, kde je impuls přílišný, ale hormetický efekt se stále ještě projevuje.

Historická znalost efektu

Hormetický efekt byl znám již minimálně ve starověku (ačkoliv slovní pojmenování má moderní původ), alespoň jako reakce na některé stresové podněty. Například se vědělo o blahodárném účinku studených koupelí na zdraví. V moderní době bylo pozorováno, že pokud se použije málo desinfekce, která ve vyšší dávce bakterie zabíjí, bakterie prosperují více než bez kontaktu s desinfekcí. Stejný jev byl pozorován u lidí a víceméně u všech živočichů na širokou škálu podnětů. Další zlomový okamžik nastal, když se zjistilo, že tyto adaptace se v nějaké míře dědičně předávají, tak se mohou získané změny kumulovat a zesilovat. Důsledky těchto nedávných zjištění jsou průlomové a nejsou vůbec zapracovány do současného pohledu na zdraví.

Proč hormetický efekt nepasuje do používaných modelů. první kontroverze

Modely používané v medicíně pro posuzování efektů látek počítají pouze s jejich přímým působením, nikoliv s jejich signalizační rolí Proto je tak problematické zařadit hormetický efekt. V medicíně se používají dva modely pro reakce na vystavení organizmu stresovým podnětům. Jeden pro karcinogeny a mutageny LNT (linear non treshold) lineární bez rozhraní, kde se počítá s tím, že negativní efekt se projevuje při jakkoliv nízké dávce a roste lineárně se zvyšující se dávkou. Model zde předpokládá, že zdravotně optimální je nevystavovat se karcinogenům a mutagenům pokud možno vůbec a zdravotní újma je přímo úměrná intenzitě podnětu. Druhý model Je model s rozhraním, který se používá u podnětů, kde se je dokázáno negativní zdravotní působení dávky od určité výše. Stanoví se tedy hranice pod kterou se předpokládá, že se tělo s daným podnětem vyrovná bez negativních následků. Model, který by odpovídal hormetickému působení, tj. určitá dávka podnětu organizmu pomáhá a od určité úrovně je podnět rostoucí mírou škodlivý, se oficiálně nepoužívá. Přitom tento způsob působení je u řady podnětů prokázán a u jiných se předpokládá. Oba užívané modely nepočítají s možností adaptace organizmu při opakovaném vystavení podnětu, nepočítají s tím, že malý podnět má signalizační úlohu a tělo se adaptuje (superkompenzuje). Čistě formálně toxikologie ani na hormetický efekt přijít nemůže, protože pokud je nějaká látka pokládána za rizikovou, zjišťuje se pouze minimální škodlivé množství, takže případné ještě menší prospěšné množství se zjistit ani nemůže. Pokud se něco prohlásí za karcinogen nebo mutagen, ihned se použije LNT model. Látek na testování je obrovská záplava testy na škodlivost se časově nestíhají.

Signalizační efekt a přímé působením, druhá a hlavní kontroverze

Řada podnětů má kromě přímého efektu i signalizační roli. Na základě toho tělo spustí kaskádu reakcí, které by jinak neproběhly a jejich výsledkem je pozitivní změna. Například přímé následky cvičení moc přínosné nejsou, jsou to svalová mikrotraumata, vyčerpání, obrovsky zvýšená tvorba volných radikálů z metabolizmu a jiné. To vše ale vyšle signál a tělo je schopné nejen škody odstranit, ale dokonce celkově zlepšit parametry organizmu. Proč to neudělá i bez těchto impulsů? Důvod je energetická náročnost. Jak jsme si už vysvětlili omezená energie je limitující faktor života.

Co to konkrétně znamená signalizace? Reakce těla a buněk se dají popsat jako obrovsky propletená síť metabolických drah, které dynamicky reagují na různé podněty. Vše navíc probíhá s různými časovými posuny a působí to dost nepřehledně. Nedokážeme izolovat jednotlivé vlivy. Dají se zde vysledovat základní pravidla. Existují určité hlavní spouštěče, které kontrolují celou kaskádu ostatních. Takže stačí aktivovat pouze tyto hlavní spouštěče a nastane žádoucí efekt. Zde je pochopitelně problém, protože snahou současné medicíny je opakovatelnost a znalost mechanizmu akce. To se lépe pozná u těch nízkoúrovňových impulsů. Ty co kontrolují celou kaskádu se projevují různě a špatně se o nich cokoliv jednoznačně prokazuje. Přesto hraje signalizace natolik klíčovou orli v životě člověka, že je dokonce zodpovědná za tak fatální proměny jako zlepšení tělesné kondice po sportu, nebo na druhé straně stárnutí a smrt. Hormetický efekt cílí na vrchol signalizační kaskády a pokud podnět není přehnaný, kaskáda metabolických drah automaticky adaptuje tělo optimálním způsobem.

Energetická úspora a neoDarwinismus

Podle neoDarwinismu by měl být organismus odpočátku co možná nejoptimálněji vystavěn na základě genů. Viditelná realita je pochopitelně taková, že exprese genů je závislá na signálech a po celou historii evoluce představoval energetický nedostatek hlavní ohrožení, tak se vyvinuly základní charakteristiky jako stárnutí a smrt. Adaptace jsou energeticky náročné, proto k nim dochází, jen pokud jsou nutné, pokud tělo dostává patřičnou signalizaci..Vaše tělo preferuje prosperitu a množení bez vyvinutých svalů a intenzivního přemýšlení. Pokud to ale nejde jinak, dodáte tedy impulsy a energii, uvedené adaptace se rozvinou.

Jak jde signalizaci oklamat a získat adaptace bez námahy?

Jestliže na signalizaci tolik záleží, jde jí oklamat a donutit pracovat pro nás? Co to přesně znamená oklamat, ona pro nás snad nepracuje? Pracuje i nepracuje, je nastavena na prostředí, ve kterém je nouze o energii a živiny a při jejich dostupnosti je dobré se množit, tloustnout, zestárnout a zemřít, neplýtvat energii na svaly a myšlení. Pokud se nám něco z toho nelíbí, je třeba signalizaci oklamávat. To je podstatou hormetického efektu. Současné prostředí se totiž rapidně změnilo a energeticky vydatné potraviny nejsou vzácné. To v historii evoluce nikdy neexistovalo. Hormetický efekt vyvolán i konzumací neškodných rostlinných substancí, takže i ovoce a zelenina tak trochu signalizaci oklamává, děj se nazývá xenohorméza. Zajímavá je také otázka, jestli je možné oklamat signalizaci v takových případech jako je cvičení nebo kalorická restrikce, je možné mít benefity cvičení a kalorické restrikce, bez toho abychom cvičili nebo drželi hladovku? Nejspíše ano, a na podobných postupech se pracuje. Takovým látkám se říká CR mimicker (imitace kalorické restrikce), nebo exercise mimicker (imitace cvičení). Co se týče konečných efektů, které chceme dosáhnout, například prodloužení života, tak toho bylo na signalizačním principu dosaženo u chobotnic, odstraněním kusu nervové soustavy. To jen dokazuje potenciál takových intervencí.

Opakovaný hormetický impuls, fixace adaptací

Jednorázový impuls je sice signál, ale nemá dostatečný odstup od běžného šumu. Nastane sice hormetický efekt, ale omezený, protože vaše tělo nemůže na základě jednoho případu předpokládat, že toto bude nová norma na kterou je dobré investovat do adaptací. Až opakované impulsy dále fixují adaptace, vytvářejí trvalejší mechanizmy adaptace a posouvají odolnost vůči impulsu (viz. graf). U impulsů je tedy stejně jako intenzita důležitý odstup mezi jednotlivými expozicemi, protože to je čas, kdy dochází jak k adaptaci tak na druhé straně k postupnému „zapomínání“ impulsu a mizení adaptací. Načasování impulsů je tedy stejně důležité jako jejich intenzita. Přílišná frekvence může organizmus vyčerpat a neposkytne dostatečný čas na regeneraci a adaptaci, tím jde odolnost naopak dolu a postupně převládají negativní následky. Nízká intenzita neposkytne tělu dostatečně jasný signál na adaptaci. Genetická adaptace naznačuje poslední objevy ohledně předávání získaných adaptací Lamarckistickým mechanizmem dědičnosti.

Cross horméza

Schopnost jednoho stresoru hormeticky zvyšovat odolnost organismu nejen na vlastní podnět, ale i na jiné stresující impulsy. Například vystavení buněk peroxidu vodíku hormeticky zvyšuje odolnost proti alkoholu, nanesení extraktu z brokolice (sulforafan) zvyšuje odolnost kůže proti působení UV paprsků (opalování), stejně jako lykopén (rajčata), fyzické cvičení zvyšuje i mentální výkonnost… Tento jev není příliš překvapující, protože na buněčné úrovni tyto reakce sdílí velkou část metabolických drah. Pro překonání se používá stejný aparát. Velkou a prakticky zajímavou otázkou je jaké stresové podněty jsou nejméně škodlivé a nejvíce přínosné. Zřejmě budou nejvíce přínosné stresové podněty ty, kterým bývali lidé vystaveni často v minulosti a více poškozující a méně přínosné budou nové druhy podnětů.

Další důvod proč funguje v takovém rozsahu cross horméze spočívá ve faktu, že mitochondrie, které jsou elektrárny buněk mají zároveň obrannou funkci proti patogenům. Takže řada adaptací které posílí mitochondrie zároveň posílí imunitu.

Xenohorméza

Hormetický efekt se neomezuje pouze na jeden organizmus, v přírodě ostatně samostatně odděleně organizmy nežijí, jsou vždy součástí složitých ekosystémů. Exnohorméza je hormetická reakce na stres který zažije jeden organizmus projevující se u jiného organizmu, který ho zpravidla zkonzumuje. Pod pojem Xenohormézy jde zařadit většinu pozitivních efektů konzumace ovoce a zeleniny, zejména takové, která v konečné fázi růstu zažila UV stres, sucho, nekomfortní teplotu a jiné. Tento efekt má také vliv na vyšší kvalitu a hodnota bio potravin oproti konvenčním potravinám, které jsou z důvodů výnosů pěstovány důsledně optimalizovanými postupy a nezažívají tedy takové stresy. To jde i po sklizni dohnat a potraviny tak jednat vylepšit, ale i prodloužit jejich životnost. Například je ve vývoji lednice s UV osvětlením, které bude kopírovat střídání dne a noci Na mnoho příkladů xenohormézy se můžeme dívat jako na šikovné oklamání signalizace těla. Dalším příkladem xenohormézy studie o působení polyfenolů v extra virgin olivovém oleji. Zde je k vidění dobrý celkový přehled xenohormetického působení fytochemikálii, mechanizmu působení se budeme věnovat v jiném článku.

Exosomy a mikrovesikuly

Kromě chemických látek, obsahuje rostlinná strava rovněž signalizační molekuly, které používaly rostliny pro vlastní regulační signalizaci. Ty jsou biochemicky výrazně složitější než, polyfenoly nebo jiné fytoalexiny. Jedná se o kousky RNA v obalu z buněčné membrány. Vedou se debaty o tom, jestli jsou tyto molekuly schopny přejít do krve konzumenta. Některé výzkumy naznačují, že jsou schopné, jiné, že nejsou. Toto téma je zajímavé jednak proto, že by značně zkomplikovalo pojem xenohorméza, především by se ale jednalo o faktickou likvidaci pokusů o GMO plodiny. Znamenalo by to totiž potvrzení domněnky, že rostlinná strava se chová jako lék a GMO plodiny je nutná procedura schvalování léků. Exosomy a mikrovesikuly jsou přitom řádově složitější než léky, které byly doposud uváděny na trh. Hrozila by přítomnost modifikovaných exosomů a mikrovesikul s nepředvídatelným účinkem. Možná i proto studie vyvracející přítomnost rostlinných exosomů a mikrovesikul v krvi živočichů financovala firma Monsanto. Patrně usilovně doufají, že to již nebude předmětem výzkumů. Je to nejnovější objev a budou se objevovat nová fakta.

Závěr

  • Hormetický efekt je souhrnný název pro podobné jevy zlepšující tělesnou výkonnost, odolnost a zdraví.
  • Bez výzev organizmus výrazně trpí, tělo optimalizuje na minimální spotřebu energie nikoli na maximální fitness.
  • Je pravděpodobné, že získané adaptace mají vliv na dědičnost (Lamarckistická dědičnost). To je zásadní zjištění, které zdravotní doporučení nezohledňují.
  • Tělo je řízeno signalizací a jsou v rané fázi komerční dostupnosti a testování látky, které imitují cvičení a kalorickou restrikci.

Zdroj

Diskusní téma: Co tě nezabije to tě posílí.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek