Ve Švédsku dovršili cestu vlastní autogenocidy

10.09.2018 17:44

Ve švédském království skončily parlamentní volby. V zemi, která je rozvrácena nezvládnutou migrací islamistů, dovršili svoji cestu vlastní autogenocidy, když včera večer po skončení voleb do švédského parlamentu zprávy ukázaly, že v zemi opět zvítězil středolevý blok v čele se sociální demokracií a Stefanem Löfvenem v pozici předsedy strany [1]. Blok získal 40,6% a předstihl tak středopravý blok jen o 3 desetiny procenta, ten totiž získal 40,3% a zdálo by se, že to je skvělý výsledek pro opozici, i když se jí nepodařilo těsně zvítězit. Jenže, když začneme více vrtat do celého příběhu, situace je mnohem horší.

Švédští demokraté, kteří jako jediní tvrdě odmítají migraci, získali ve zmíněném pravém bloku jen 17,3% hlasů a i když si polepšili od minulých voleb, kdy získali jen 13% hlasů, tak podle všeho se ukazuje, že toto je maximum a horní limita švédská alternativy. Dochází tak k potvrzení toho, o čem jsem před několika týdny hovořil na SVCS, že alternativu volí maximálně a teoreticky 30% lidí, ale velmi často až polovina z nich nechodí k volbám. Výsledek Švédské demokracie to potvrzuje a do značné míry jde o rozčarování, protože právě migrace a její nezvládnutí vyhnalo do ulic ve Švédsku stovky tisíc lidí a zdálo by se, že je rozhodnuto a Švédové našli znovu své národní ukotvení. Jenže stalo se něco úplně jiného.

Jediná protimigrační strana ve Švédsku posílila, ale stejně jako SPD v ČR nezadržitelně míří do parlamentní izolace

Nejsilnější “pravicová” strana v pravém bloku je “Umírněná strana” v čele s předsedou Ulfem Kristerssonem, ale ta již dopředu uvedla, že s údajně prý velmi extrémistickými Švédskými demokraty spolupracovat nebude a uvedly to i další strany pravého i levého bloku. Středopravá aliance zahrnuje Umírněnou stranu, Stranu středu, Liberály a Křesťanskodemokratickou stranu. Takže, jak sami vidíte, je to úplně na hlavu, protože to, čemu Švédové říkají pravý blok, je obyčejný pytel neoliberálních stran, které jako mají představovat pravici, zatímco levý blok představují neomarxističtí socialisté Stefana Löfvena. To prostě nevymyslíš, to je možné jenom ve Skandinávii. I když ani v Česku to není jiné, skutečná pravice prostě ve sněmovně také chybí.

Švédské demokraty tak čeká dost možná stejná izolace, ve které se dnes v ČR nachází SPD Tomia Okamury. Zajímavé je, že když sečteme v ČR hlasy pro alternativní strany, tedy i těch stran, které se nedostaly do parlamentu, tak s hrůzou zjistíme, že dohromady tvoří právě zmíněných 15 až 19%, a to za předpokladu, že by ti lidé dali na alternativě hlas jenom SPD, což se pravděpodobně nikdy nestane, ale jako ukázka to znovu potvrzuje to, že hranice alternativy je limitována a koaliční potenciál alternativy je prakticky nulový, protože nikdo s ní nechce spolupracovat. V Česku nikdo nechce spolupracovat ve sněmovně s SPD, s výjimkou ad-hoc hlasování pro věci, které vyhovují ostatním stranám. To samé v Německu, kde je AfD izolována a nikdo s ní nechce spolupracovat, opět s výjimkou ad-hoc hlasování v Bundestagu. To samé teď čeká Švédské demokraty, kterým šéfuje Jimmy Akesson.

Alternativa narazila na bariéru horní limity volitelnosti. Většinová společnost je již ze škol přeprogramována

Jak z této izolace ven? Existují dvě možnosti: Buď vyhrát volby a získat nadpoloviční většinu hlasů, anebo couvnout a ustoupit ze svých priorit a požadavků, zejména ve vztahu k EU, NATO a multikulturalismu. Alternativní strany nemohou z těchto priorit odstoupit zcela, protože to by byl konec a zánik těchto stran, ale mohou se pokusit modifikovat hrany a okraje svých požadavků tak, aby tolik neřezaly do očí a volebních programů ostatních potenciálních koaličních partnerů mainstreamových stran. Proto si znovu všimněte, že o čem píšu a také mluvím na rádiu, se skutečně reálně kopíruje do procesů evropských alternativních stran a hnutí, ty strany buď budou odsouzeny do pozice věčné opozice, podobně jako KSČM v ČR, která v této izolované roli funguje již 30 let, anebo se tyto strany vydají na riskantní cestu obrušování hran svých volebních dogmat.

V České republice tímto dogmatem je vystoupení z EU. S tímto požadavkem SPD nikdy nezíská koaličního partnera, a to slovo “nikdy” si klidně dvakrát podtrhněte, aby to bylo jasné. Mluvit o tom, proč Hnutí ANO na to nikdy nepřistoupí, by bylo nošením dříví do lesa, provázanost Agrofertu na trh volného obchodu EU a dotace je snad každému jasná. Přitom SPD a Hnutí ANO mají v jiných oblastech nejvíce styčných bodů, což bylo několikrát potvrzeno a deklarováno i Tomiem Okamurou.

Nezbývá tak nic jiného, než se pokusit o moderaci rétoriky a pokusit se restrukturalizovat fungování EU do jiného vzorce a modelu, kdy bude zdůrazňována suverenita národních zemí v takovém svazku, ale současně s tím vypadne ze slovníku dvojice slov “vystoupení z EU” a nahradí se jinými výrazy, jako jsou např. “reforma”, “integrace pro spolupráci v Evropě”, “integrace suverénních zemí” apod. Tyto newspeakové výrazy nejsou určeny voličům, ale právě potenciálním koaličním partnerům.

Dokud bude mít alternativa jenom jedno jediné volební téma, nedokáže získat více voličů. A mainstreamové strany to vědí… stačí vyrobit zástupný problém ve společnosti a nikdo si na alternativu ani nevzpomene u voleb

Hnutí SPD Tomia Okamury je v ČR v nezáviděníhodné situaci, protože toto dilema bude muset vyřešit, buď zvolí cestu KSČM a bude hrát roli tvrdé opozice s vědomím toho, že SPD zůstane na desítky let izolovanou stranou v parlamentu jako KSČM, anebo se pokusí obrousit hrany svého volebního programu tak, aby se SPD stala přijatelnější pro případného koaličního partnera. Taková role s sebou ale ponese řadu ústupků, kompromisů a změn, se kterými nakonec mnoho voličů nebude muset souhlasit. Když to ale SPD neudělá, zůstane natrvalo v izolaci ve sněmovně. A to je realita.

A teď si každý musí sám sobě odpovědět, ve které roli by SPD raději viděl. V té první, izolované, nebo v té druhé, zmoderované? A takové rozhodování teď musí řešit i voliči AfD v Německu. Budou to řešit voliči Švédských demokratů, to samé řeší Liga severu v Itálii, která na jedné straně požaduje zastavení migrace, ale na straně druhé přerozdělování migrantů do zemí v EU od nich z Itálie.

Z těchto procesů a výsledku voleb ve Švédsku vidíme, že potenciál alternativy má horní omezenou limitu okolo 20% hlasů, což je v současné době maximum, které v prostoru evropských zemí mohou dnes získat protimigrační strany. A znovu dochází k potvrzení další věci, o které jsem hovořil minulý pátek na SVCS, že tragédií alternativy je, že se dokáže shodnout jen a pouze na jediném volebním bodu, na odporu proti migraci. A to prostě nestačí k tomu, aby alternativa oslovila více voličů.

Jak totiž ukazují i průzkumy ze Švédska, migrace byla až na třetím místě zájmu voličů, nejvíce starostí voličům dělá zdravotnictví, což je spojeno s problematikou léčebných úhrad, která zatěžuje miliony Švédů a ve volbách dali najevo, že toto je pro ně hlavní priorita. A protože ohledně tohoto problému se nejvíce angažují sociální demokraté, ani vlastně nepřekvapí, že opět zvítězili, i když těsně.

Když chcete odvést pozornost od migrace, založte požár v nemocnici na druhé straně města

Rozvratem zdravotnictví tak lze ovlivnit výsledek voleb, tím totiž přesunete pozornost občanů od jednoho problému, kterým je migrace, k problému jinému, který je v očích voličů důležitější, a to je jejich zdraví a zdravotní péče. Pokud by ve Švédsku bylo zdravotnictví bez problému, lidé by hledali jiné problémy, které je potřeba řešit a našli by téma migrace.

Paradoxně tak nejlepší obranou proti alternativním stranám je rozbít a rozvrtat jiná odvětví ekonomiky a národa, a tím přesunout pozornost veřejnosti a voličů jinam, kde alternativní strana není tak silná v dané agendě, čímž se zamezí tomu, aby lidé alternativu volili v masových počtech, protože každý přece ví, že alternativa se zajímá jenom o migraci, ničemu jinému nerozumí. Nerozumí školství, zdravotnictví, hospodářství, financím, zahraniční politice, bezpečnosti, kultuře, prostě ničemu jinému, jenom migraci. A z toho důvodu alternativu nikdy nebude volit většinová veřejnost. Je to začarovaný kruh. Mluvil jsem o tom v pátek, poslechněte si to zde.

Švédsko je zemí, kde procesy neomarxismu jsou nejdále v Evropě. Děti od útlého dětství jsou podporovány v homosexuálních projevech, školy prosazují genderové teze, inkluzi a multikulturalismus, národní ukotvení je dětem vykreslováni jako nacismus a něco špatného, na středních školách jsou potom vysvětlovány principy genderového uvědomění, studenti získávají informace o tom, jak si určit své pohlaví a nechat se přeoperovat, pokud cítí, že jsou mentálně opačným pohlavím a vrcholem je potom statistika sebevražd, která dlouhodobě v Evropě atakuje první příčku. Národ Vikingů tak prochází neomarxstickou autogenocidou, kterou ordinují švédští politici.

Kdysi dobývali celou Evropu a byli nejsilnějším národem, dnes se nedokáží bránit ani muslimským výrostkům, kteří zapalují na ulicích automobily. A když se podíváte do pozadí, kdo ovládá švédské školství posledních 40 let, odkud proudí finance a granty na švédské školní osnovy, kdo financuje švédské strany a politiky, skončíte na stopě fondů, nadací a organizací, jejichž swiftové a kreditní linky končí v Londýně a v bankách pod kontrolou domu Rothschild. Za rozvratem švédského národa tak stojí opět nosatý pán se zkřivenou tváří, zahnutým zobákem a měšcem v ruce. A jaký to byl národ ti Švédové, že? A co z nich je dnes! Memento mori!

 

Zdroj

Diskusní téma: Ve Švédsku dovršili cestu vlastní autogenocidy

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek