Výstřel z Aurory vyšel z Berlína. Odstartoval se proces likvidace České republiky, pardon vlastně Czechie? Háchů máme dnes víc než kdy předtím.

21.06.2018 19:31

Němci znovu volají po vůdčí roli v Evropě a ve světě

Počátkem června r. 2016 vystoupil v Berlínském Institutu pro evropskou politiku Michael Roth, německý Staatsminister, náměstek ministra zahraničí SRN pro Evropu, který v části svého vystoupení, jež se jmenuje „Je třeba nově definovat roli Německa v Evropě“, zcela otevřeně, bez jakýchkoliv rozpaků mírně či více překvapeným Evropanům sděluje, že „jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role“. 
 

 

Současně bez jakéhokoliv upejpání se vypořádal s jedním z nejdůležitějších principů mezinárodního práva – se zásadou nevměšování se do vnitřních záležitostí jednoho státu druhým státům. Pro EU tento princip samovolně ruší. Pan státní ministr autoritativně prohlašuje: „…klasický princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí v EU výslovně neplatí...“ (Z článku „Konečně už to řekli nahlas“, www.klaus.cz/clanky, 8.6.2016)
 
Nové pohledy Německa na sebe, svou politiku, úlohu v Evropě a jiné státy (které v souvislosti s postupujícím procesem transformace EU ve federaci se mají stát zeměmi) jsme pocítili na své vlastní kůži již i v dřívější době. Že tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) sní celá desetiletí o přímých jednáním s českou vládou, mnozí z nás ví již dávno. Dlouho se to nedařilo. Až opakovaně v tomto smyslu u české vlády intervenoval Horst Seehofer, předseda bavorském zemské vlády. A když ani to nepomohlo, aby se ledy hnuly, v r. 2012 při své několika hodinové návštěvě Prahy zasáhla ve prospěch „sudetských Němců“ sama kancléřka A. Merkelová přímo při jednání s P.Nečasem, tehdejším předsedou vlády ČR. A věci se začaly odvíjet v souladu s uvedeným přáním SL. Po několika měsících, v únoru 2013, se objevil český premiér v čele státní delegace v Mnichově. Promluvil před bavorským zemským sněmem tak, že sklidil i aplaus přítomných ve stoje. Doma ohlas jeho projevu byl samozřejmě silně opačný. 
 
O tom, co probíhalo na čs.-německé politické scéně za kulisami jsme se nedozvěděli z českých médií, žádný český investigativní novinář nám tyto novinky nesdělil. Na sjezdu SL v r. 2012 o tomto zlomu mluvil B. Posselt. „Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“ (Z projevu B. Posselta na 63. sjezdu SL v r. 2012)
 
Že takovému jednání se říká vměšování se do vnitřních záležitostí druhého státu, je zbytečné zdůrazňovat. Ala jak jsme se nedávno dozvěděli, tento princip mezinárodního práva v zemích EU již výslovně neplatí. V tomto smyslu se vyjádřil pan M. Roth, náměstek ministra zahraničních věcí SRN. Tato praxe se zřejmě stává běžnou, aniž by „země“ EU proti tomu nějak protestovaly. Pokud ze státu se v rámci EU stane země, pak si vlastně ani nemá na co stěžovat. Země má jen fragmentární svrchovanost, do níž zahraniční záležitosti nepatří. My však mezi země patřit nechceme, kromě části elit. Usilujeme o uchování naší státnosti! Vůdčí roli Německa v Evropě nepodporujeme. Silné Německo bylo pro Evropu a svět snad téměř vždy problémem.
 
II. 
Evropa se vyvíjí zcela zvláštním způsobem. Milion migrantů v Německu mění i jeho vnitřní poměry. Politický boj mezi stoupenci migrace a jejími odpůrci probíhá však ve značné části Evropy. Jeho výsledek může změnit zaměření nejen jednotlivých států, ale i celkový charakter EU samé.
 
A v této bouřlivé situaci, kdy pod útoky teroristů teče krev a zhasínají lidské životy, se zamýšli B. Posselt, spolehlivý a osvědčený spojenec A. Merkelové a evrofederalista, nad otázkami nejen česko-německých vztahů, ale i světové politiky. 
 
Sledujme však nejdříve časové souslednosti některých událostí. Nejdříve M. Roth, náměstek ministra zahraničí SRN, někdy v červnu r. 2016, volá po vedoucí roli Německa v Evropě. Podle něj Německu jako nejsilnějšímu členskému státu EU vedoucí úloha přísluší.
 
Teprve poté po několika měsících vystoupil B. Posselt se svou tezí, že Evropa by měla převzít patří vedoucí roli ve světě. Jak to do sebe hezky zapadá. Nejdříve Německo ústy jistě autoritativního činitele prohlásí, že mu, jako nejsilnějšímu státu EU, náleží vůdčí role v Evropě, a pak po několika měsících B. Posselt začne nezastřeně šilhat po vedoucí roli Evropy ve světě. (Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt, @PolakPavel @Radiozurnal1lhttps://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1676878)
 
Samozřejmě, že tyto imperiální plány Německa nepodporujeme. Němci by si sami měli uvědomit, že ve 20. století k ničemu dobrému nevedly. A to by měl vědět i B. Posselt.
 
III. 
„…Znovusjednocené Německo chce narušit evropskou rovnováhu. Neboť národní scénář Němců nemá za cíl uspokojení demokratickým národním státem, ale vytvořením středoevropské velkoříše mezi Francií na západě a Ruskem na východě. Tak tomu vždy bylo a bude. Je to nutkavý sen Němců obnovit impérium Římské říše.
 
Program této mocenské politiky je jednoduchý a téměř stupidní. Jde o věčný trojskok: nejprve Evropa, pak svět a konečně válka. Tento program stojí na nevykořenitelné představě o ohrožení, vyplývající ze zeměpisné polohy, a odtud objektivně odvozené nezbytnosti stát se přední evropskou velmocí…Co je překvapivé, je skutečnost, že německé zájmy zůstaly po léta a staletí stejné – jak politicky, tak geograficky. Neustále jde o jedno – stabilizace Německa v Evropě, ovládání Evropy, získání vlivu na východě, v Orientu, v Africe, na Dálném východě. 
 
Německo je na cestě stát se světovou velmocí. Také Německá říše potřebovala 25 let, než v roce 1896 mohl císař Vilém prohlásit, že „ z Německa se stala světová velmoc“. Teprve poté začala konkurovat obávané a mocné Anglii.
 
Také nové Německo, až se stane světovou říší, vyzve svého posledního rivala, Ameriku, k měření sil. Dnes ještě Německo Ameriku potřebuje. Ruku v ruce obě mocnosti chtějí zničit ruské impérium – vzít ho do kleští. Amerika chce vládnout v Pacifiku a Němci Evropě. 
 
K historii Německa však patří nespokojenost, touha po větší a větší moci, touha vládnout tak jako slepice vejci. Německo je zase zemí, kde „eros moci“ voní opět mužně…
 
Jeden bývalý generál francouzského letectva řekl: „Helmut Kohl drží své Germány v šachu, stejně jako Bismarck v 19. století. Ale po něm převálcují Němci opět celou Evropu od Königsberku na východě až po poslední kout na Balkáně“. Němci se radují z každého rozšíření Evropské unie. Spatřují v něm zvětšení německé moci. Skandinávie a Rakousko jsou novými vazaly Německa.“
(Německo a příští válka, Wolfgang Michal, Berlín 1995) 
 
Takže sám Němec o Německu prohlásil, že velké a silné Německo je nebezpečné pro okolní svět. Že následkem takovéhoto vývoje, může být válka. A to je to poslední, co si přejeme. Usilujeme o zachování míru, rozvoje, aby každý z nás, bez ohledu na národnost, rasu, mohl prožít lidsky důstojný život. A v tomto úsilí nám budou nápomocni jistě ne nemnozí Němci. Odsuzovat všechny Němce šmahem jako drangnachostenisty je hrubou chybou. Nejsme přece politickými rasisty!

 

Zdroj

 

 

Útok Merkelové je součást širší akce globálních elit.

 

Německá kancléřka Angela Merkelová v závěrečném tažení svého politického života svým vyjádřením o tom, že pro vyhnání Němců neexistovalo morální ospravedlnění, podrazila Česko-německou deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji, říká vysokoškolský učitel Radim Valenčík. „Zaútočila skutečně podlým způsobem na samotnou podstatu deklarace,“ píše v komentáři na svých webových stránkách, kde zároveň připomněl, o čem konkrétně deklarace pojednává.

Angela Merkelová se ve středu v Berlíně při vzpomínce na oběti vysídlení nechala slyšet, že nebylo pro poválečný odsun Němců ze zemí střední a východní Evropy morální ani politické ospravedlnění. „Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury... To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění,“ řekla kancléřka.

Valenčík proto připomněl obsah Česko-německé deklarace, která klade pevný a nezpochybnitelný základ pro rozvoj dobrých vztahů mezi oběma zeměmi a kterou svými slovy Merkelová doslova podrazila. Deklarace hned v úvodním bodu zdůrazňuje, že obě strany jsou si zároveň vědomy, že společná cesta do budoucnosti vyžaduje jasné slovo o minulosti, přičemž příčina a následek ve sledu událostí nesmějí být opomíjeny.

 

A aby se nějaký chytrák od sebe nepokusil jakýmkoli způsobem odtrhnout nesrovnatelně větší zlo od zla následného a řádově menšího, tak původní a následné zlo jsou z hlediska historických reálií popsány podle Valenčíka v navazujících dvou bodech.

První říká, že německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor.

V dokumentu také stojí, že německá strana si je rovněž vědoma, že nacionálněsocialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení.

V Česko-německé deklaraci se dále píše, že česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.

Ve čtvrtém oddílu pak obě strany prohlašují, že se shodují v tom, že spáchané křivdy náleží minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

Valenčík poukázal na to, že Česko-německá deklarace zcela zjevně a zřetelně zdůrazňuje nejen časovou a historickou posloupnost, ale i následnost právě v rovině morální a politické odpovědnosti, té odpovědnosti, kterou se Merkelová snaží svým výrokem popřít. „Frau Merkel po něčem takovém přijde, aby zasáhla Česko-německou deklaraci v nejcitlivějším místě. A to v době, kdy svou politikou napáchala Německu velké škody, kdy uvedla nejen EU, ale i Bundes na cestu rozkladu a kdy její ministryně zahraničí volá po preventivním jaderném úderu proti ruským městům,“ dodal nechápavě s tím, že to vše navíc v předvečer výročí přepadení Sovětského svazu hitlerovským Německem v časných ranních hodinách 22. června 1941.

Původní text ZDE.

Nyní si prý Valenčík klade otázku, jak je možné, že Merkelová došla až tak daleko. „Není jiné vysvětlení než to, že je vydíratelným slouhou jádra současné globální moci, které zdegenerovalo a vede totální válku v goebbelsovském stylu,“ odpověděl si a zmínil, že žádný z představitelů tzv. demokratické opozice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN) nevyjádřil protest proti nehoráznému výroku. „Není to ‚demokratická opozice‘, ale jsou to obyčejní slouhové slouhů či poskoci současné globální moci,“ uzavřel s tím, že doufá, že Ministerstvo zahraničí pozve k vysvětlení nehorázných výroků německého velvyslance a bude informovat veřejnost o výsledcích.

Premiér Babiš na vyjádření Merkelové reagoval s tím, že slova „jitří staré rány“. Prezident Miloš Zeman prostřednictvím svého mluvčího zase uvedl, že s výrokem německé kancléřky „hluboce nesouhlasí“.

 

Zdroj

Diskusní téma: Výstřel z Aurory vyšel z Berlína. Odstartoval se proces likvidace České republiky, pardon vlastně Czechie? Háchů máme dnes víc než kdy předtím.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek